Martina Gabaríková: Dětská samolepka na zeď má vyprávět příběh a upoutat pozornost malého človíčka

Kdo je Martina Gabaríková?

Slovenskou ilustrátorku Martinu Gabaríkovú, známou pod jménem adzusi.art, dovedla k digitální tvorbě trnitá cesta. Odmalička měla ráda kreslení, ale aktivně tvořit začala až po autonehodě. Od drobných ilustrací se postupně propracovala k těm dětským, barevným a hravým. Martina miluje kávu, zmrzlinu, svého muže… a ten pocit, když se naučí něco nového. :)

Pojďte se s námi podívat na to, jak vznikaly nové autorské INSPIO samolepky na zeď by adzusi.art a jaké největší výzvě v životě čelila Martina, dokud našla naplnění v tvorbě a ilustracích.

Kdy si začala s ilustrovánim? studovala si uměleckou školu?

Studovala jsem uměleckou školu se zaměřením na hudbu – konkrétně na zpěv. K umění jsem vždy měla blízko, avšak jako výtvarnice jsem samouk. Později jsem si začala sama vyhledávat online kurzy, které mě postupně začaly vést.

S plnohodnotným malováním jsem začala na začátku roku 2020. Rok předtím jsem si sporadicky něco namalovala. Aktivní, tedy 5 až 10 hodin každý den, jsem začala malovat před rokem a půl. :)

Co pro tebe znamená tvořit a co je pro tvou tvorbu typické?

Tvorba je pro mě jednou z najnapĺňajúcejších věcí v životě. Vždy jsem ráda pracovala tak, aby za mnou bylo vidět odvedenou práci. Při tvorbě mám výsledek vždy před očima – ať už je to dobré nebo špatné, vidím co jsem udělala a na čem je třeba zapracovat. Stejně vnímám i to, co se zlepšilo. Je to úžasný pocit, když si uvědomím, že jsem schopná přetavit myšlenku do reálné a viditelné podoby v podobě ilustrace.

Pro mou tvorbu jsou typické radost, cit, úsměv, příběh a barvy. Zbožňuji úsměv na tvářích lidí, když se podívají na některou z mých ilustrací. Rada kombinuji jednoduché tvary se sytými barvami a zapojuji do tvorby určitý příběh či myšlenku.


Krásu dětské ilustrace vnímám právě v určité interakci mezi malovanými postavičkami – v tom příběhu a „rozhovoru“ mezi nimi. Například, když se mi podaří zachytit pohled malé myšky, jak se dívá na jednorožce nebo jako k sobě sklánějí hlávky… je jasné, že to musí být láska. :)


Jak si se dostala k digitální ilustrací?

Nejdříve jsem měla autonehodu, při které se mi poškodila pravá ruka. Tehdy jsem si dokonce myslela, že ji už nebudu moci nikdy plnohodnotně používat.

Někdy v té době koupil partner domů stolový tablet, abych si mohla trénovat jemnou motoriku i jinak než cvičením. Popravdě, nebyla jsem si úplně jistá jeho nápadem, nakonec se vše postupně zlepšovalo. Pár měsíců po druhé operaci mé ruky se začala celá situace s pandemií a kromě toho nám v práci zrušily oddělení. Přišla jsem tak o práci.

Pak jsem se začala intenzivně a každý den věnovat digitální malbě.

Čím si tě získala ilustrace v tabletu a ne papír?

Občas, když mi něco napadne a nemám po ruce tablet, tak si nakreslím myšlenku i na papír. Snažím se vést si vlastní skicák, ale popravdě vždy projdu rovnou na tablet. Ten je pro mě mnohem praktičtější. Dnešní tablety spolu s doplňky umí krásně a citlivě imitovat pocit kreslení, jako kdybyste kreslili na papír. Také mi vyhovuje, že mají obrovskou variabilitu v rámci úprav náčrtu a ilustrace.

Proto si většinou rovnou skicám nápady do tabletu. Následně se k nim s odstupem času vracím a upravuji jich. Někdy se mi stává, že od rána mám nápad v hlavě a jakmile mi to ostatní povinnosti dovolí, tak už už sadám ke tabletu a kreslím. A někdy je to opravdu i 5 – 6 hodin v kuse.

Ilustrovala si knížku o malinkém semínku, jak aj dětské samolepky na zeď. Je to rozdíl?

Krása designování samolepek na zeď je právě v té volnosti. Mohu použít jakékoliv prvky a rozsah tématiky je ve své podstatě neomezený. Na druhé straně je docela výzva vytvořit ilustraci, která má myšlenku a příběh a současně upoutá pozornost zejména malého diváka.

V knize O malinkém semínku máte několik ilustrací na to, abyste oznámili příběh. Takže to je výhoda. Avšak nevýhodou je omezená tematika. To znamená, že všechny ilustrace se týkaly v tomto případě semínek a klásků. Je to krásná téma, ale když to kreslíte dva měsíce v kuse, tak se již opravdu těšíte z každé možnosti vytvořit nějaké zvieratkovské příběhy. :)

Které zvířátko bylo na tvorbu nejzábavnejší a které nejtěžší?

Výzvou bylo poskládat malé pandy kolem maminky pandy. Nechtěli mě jaksi poslouchat a bylo pro mě opravdu důležité, aby tam byly všechny tři. Dokonale to vystihuje moment vyrovnaného úsměvu maminky pandy, ačkoli má kolem sebe tři živé a hravé stříbra. :)

Za nejzábavnější však považuji kombinaci malých charakterů s velkými, jako je to například v ilustraci malé myšky a jednorožce.

Jaký je tvůj odkaz pro autorské kolekce od adzusi art?

Úsměv, radost, láska a vděčnost. Když si je udržíme v životě a budeme si cenit maličkosti, pak umí být každý den krásnějším a naplnenejším.

Rozhovor pro vás připravili Lucka & Martina


Sdílejte článek svým přátelům